07/05/14 - Javier Zanetti se rozhodl ve 40 letech ukončit aktivní fotbalovou kariéru. V sobotu večer odehraje Il Tractor svůj poslední soutěžní zápas na San Siru. Možná. Možná ho má dokonce i za sebou. Záleží na tom, zda ho trenér Walter Mazzarri zařadí proti Laziu do sestavy. Zanetti poskytl interview argentinským novinám La Nacion. V rozhovoru mluví o své kariéře i budoucnosti. Vzpomíná na pěkné momenty a bývalé spoluhráče. V Interu je 19 let a získal s ním 16 trofejí. Jenom jednou přitom nebyl kapitán. Již nyní je Argentinec legendou klubu.

"Proč právě teď konec? Cítím, že je ten správný čas to udělat. Fotbal mi dal velmi mnoho, užíval jsem si každý moment. Loni v dubnu jsem si přetrhl Achillovu šlachu. Chtěl jsem ukázat, že se ještě můžu vrátit, být konkurenceschopný a úspěšný. Cítím, že je hotovo. Skončit ve 41 letech je pocit k nezaplacení. Má to pro mě obrovský význam."

"Nebojím se toho, co přijde pak. Jistě mi pár věcí chybět bude, pravidelné rutiny hráče, momenty v kabině a obzvláště zápasy. Mám štěstí, že nemusím řešit to, co bude pak a tak z toho nemám strach. Je jasné, že nic nebude tak jako dřív, ale jsem připraven pokračovat ve fotbalovém světě a to mě udržuje naživu," řekl Zanetti, který v létě dostane funkci v managementu Interu.

"Jestli budu nosit oblek a kravat? Doufám, že to nebude nutné. Snil jsem o tom, že zakončím kariéru v Interu, v mém domově, a stalo se. By to můj životní výběr skončit kariéru v Itálii a teď budu sportovním manažerem. Pokusím se být užitečný týmu mimo hřiště. Otevírá mi to nový svět a také mě to vzrušuje. Bude tak tisíc věcí, co budu dělat."

"V sobotu nás čeká zápas proti Laziu a ačkoliv bude Curva Nord uzavřena za urážlivé chorály, pořád na tribunách bude hodně lidí. Až skončí o týden později zápas s Chievem, jsem si jistý, že před očima mi proběhne celá moje kariéra. Moje matka, otec, žena, tři děti, všichni lidé, co mě podporovali. Kdo ví, jak to proběhne."

"Jaké zápas z mé kariéry bych chtěl hrát znovu? Dva. Jeden abych si užil radost a druhý, abych změnil osud. Chtěl by se vrátit do finále Ligy mistrů v roce 2010 a oživit si tu magickou noc na Bernabeu. Pak bych chtěl znovu hrát proti Švédsku na Mistrovství světa v Japonsku, protože jsme byli vyřazeni."

"Největší překvapení v kariéře? Čísla a statistiky. Když vidím, že jsem odehrál 1112 zápasů, což znamená čtvrtý nejvyšší počet v historické tabulce a ti, co jsou přede mnou, jsou brankáři, to, že jsem jediný Argentinec, který odehrál přes tisíc zápasů. Cizinec, který odehrál nejvíce zápasů v Serii A a jenom Paolo Maldini jich měl víc než já. Nikdo neodehrál v klubu víc zápasů jako já v Interu a za národní tým. Někdy se sám sebe ptám - skutečně jsem to všechno udělal? Pak mě to naplní hrdostí."

"V Argentině mě uznávají. Jsem hodnocen vysoko možná i o něco déle než v Itálii. Možná jsem tam byl ale někdy příliš kritizován některými médii. Jsem šampion mimo Argentinu a lidé to oceňují. Vidím sebe jako někoho, kdo dělal své zemi, kamkoliv šel, dobrý obrázek. Vždycky jsem chtěl hrát v národním dresu, přestože jsme tituly nevyhráli."

"Tři nejlepší spoluhráči? Ronaldo, Messi a Baggio. Tři největší soupeři? Giggs, Zidane, Kaka. Doufám, že jsem sám příkladem. Něco pozitivního se dá vzít aspoň z mé kariéry."

"Jestli jsem byl někdy naštvaný? Ano, mnohem často než si lidé dokáží představit. Ale i v těch nehezkých momentech, můžete najít dobré věci."