Stadio Olimpico vidělo další strhující utkání, jak se na finále Coppa Italia sluší. Inter hned na začátku utkání dostal do vedení Barella, ale Juventus se po změně stran nadechl k velkému obratu. Ten ale ukázal i Inter a dvěma gólům Ivana Perišiće děkuje za trofej.
Juventus už dávno vypadl z boje o titul a o to víc si chtěl z pokažené sezony napravit chuť trofejí. Jedinou trofejí, kterou ještě mohl vyhrát. Vítězství v Coppa Italia by bylo o to snazší, že jeho protivníkem se stal nenáviděný rival, Inter. A kromě jiného to taky bylo poslední velké finále jistého Giorgia Chielliniho, v barvách Juventusu pak i Paula Dybaly.
Jenže lépe začal Inter. Stačilo mu sedm minut, aby poprvé výrazně zahrozil a hned z toho dal gól. Po rohovém kopu se totiž Staré dámě nepovedlo odvrátit míč dostatečně daleko, balonu se chopil mladý záložník Nicol? Barella a křížnou ranou ke vzdálenější tyči poslal Inter do vedení!
Paradoxně ale tahle branka Inter nenabudila, nýbrž se Nerazzurri prakticky ihned mírně zatáhli na vlastní polovinu a nechali hrát Juventus. Ten mohl srovnat po dvaceti minutách, když se k míči ve vápně dostal nepokrytý Paulo Dybala. Jenže narazil na zkušeného Samira Handanoviče, která jeho ránu zastavil. A následně si poradil i s nebezpečnou střelou v podání Dušana Vlahoviće!
Na umění Paula Dybaly si Inter nedával dobrý pozor a argentinský útočník mu to mohl vrátit vyrovnávací trefou. Po třiceti minutách pálil z voleje uvnitř vápna jen těsně vedle brány a Inter opět varoval. Trenér Allegri přirozeně nebyl spokojen s tím, co vidí na trávníku, a proto dal ještě pár minut před koncem pokyn Álvarovi Moratovi, aby vletěl na hřiště.
A střídání to bylo opravdu hodně povedené, protože Juventus i díky jeho přítomnosti předvedl skvělý nástup do druhé půle. Pět minut z ní bylo odehráno, když obrana Interu nedostatečně odvrátila míč a doufala, že celá akce Juventusu je u konce. Nebyla, protože balonu se na kraji vápna zmocnil Alex Sandro a dělovkou k tyči překonal marně chytajícího Handanoviče!
Slovinský brankář se musel hodně zlobit na své obránce a ještě víc o pouhé dvě minuty později. Stopeři Interu se opět moc nepředvedli, když nechali Dušana Vlahoviće zakončovat ne jednou, ale dokonce dvakrát. Srbský mladík dostal míč ve vápně, obešel prvního obránce a pálil do Handanoviče. Když se od jeho hlavy balon odrazil zpět, neměl už někdejší hráč Fiorentiny s dorážkou potíže.
I Juventus střídal, ale v jeho podání to nebylo moc povedené. V 67. minutě se na hřiště podíval stoper Bonucci, aby vytvořil neprostupný val. Jenže místo toho po pouhých jedenácti minutách fauloval pronikajícího Lautara Martíneze a sudí i po nápovědě od VARu pískal pokutový kop! K němu se postavil Turek Hakan Çalhano?lu a nemýlil se! Takže na Stadio Olimpico jsme se dočkali prodloužení.
To začalo bezesporu lépe pro Inter, stejně jako první poločas celého utkání. A to dalším faulem ve vápně. Stoper De Ligt jemně hrábnul po De Vrijovi a sudí díky VARu pískal další pokutový kop pro Inter. Tentokrát na sebe vzal odpovědnost zkušený veterán Ivan Perišić a tvrdou ranou nedal Perinovi šanci - 3:2 pro Inzaghiho mužstvo.
Perišić se stal černou můrou Juve a hlavní postavou prodloužení. Po pouhých třech minutách dostal nabito od Dimarca a nádhernou ranou z velké vzdálenosti zasadil Juventusu čtvrtý úder.
Text převzat z www.eurofotbal.cz se souhlasem autora a případně upraven.
Inter v letošní sezóně porazil Juventus třikrát, což se nikomu nepovedlo už 79 let! Naposledy musíme zabrousit až do čtyřicátých let minulého století, kdy se ještě nehrál italský superpohár. Fiorentina v sezóně 1940-1941 zdolala Juve dvakrát v lize a jednou v poháru. O dva roky později se to samé podařilo Laziu. V roce 1988 se zavedl i italský superpohár, přesto nikdo Juventus víc jak dvakrát v jedné sezóně nezdolal… Až nyní Inzaghiho parta.
Inter mal lepší vstup do zápasu, ktorý podčiarkol nádhernou, gólovou strelou spoza pokutového územia Nicolo Barella. Hráči Starej dámy mu nechali priveľa priestoru v nebezpečnom území. Inter, vedomý si vedenia sa mierne stiahol a snažil sa využívať skôr rýchle protiútoky. Juventus však ukázal ofenzívne kvality a niekoľkokrát nebezpečne pohrozil. Najviac asi Vlahovič, ktorého strelu bravúrne zneškodnil Handanovič.
Trénerský um a najmä odvahu ukázal tréner Juventusu Allegri, keď sa nebál stiahnuť z hry Danila už v 41.minúte a ofenzívu podporiť Moratom.
Zmena rozostavenia z 4-4-2 na akési 3-4-3 priniesla úspech už krátko po prestávke. Najprv so šťastím tečoval strelu do siete práve Morata. Gól je však pripísaný autorovi strely, Alex Sandrovi. Hneď o dve minúty neskôr Juventus zápas otočil, keď Vlahovič "vycvičil" skúseného D'Ambrosia, ktorého posadil na zadok a hoci prvou strelou len trafil Handanoviča do tváre, dorážku už poslal za chrbát bezmocného kapitána Interu. Zatiaľ čo prvý gól bol pre Inter nešťastný, druhý ide jednoznačne na vrub zlej organizácií defenzívy. Ofsajdovú líniu neustrážil Darmian a defenzívny súboj nezvládol D'Ambrosio. Pochváliť treba aj skvelú, finálnu prihrávku Dybalu.
Nerazzurri pôsobili zaskočeným dojmom a frustrácia sa mohla vypomstiť Brozovičovi. Tomu rozhodca Valeri najprv prísne odpískal faul. Rozhorčený Brozovič odkopol loptu, za čo sa udeľuje žltá karta. Valeri však takmer súčasne s odkopom lopty už ťahal žltú kartu za samotný zákrok. Lavička Juventusu sa pochopiteľne začala okamžite dožadovať udelenia druhej žltej a teda aj červenej karty pre chorvátskeho tvorcu hry. Rozhodovali sekundy.
Po hodine hry pre zmenu dobre zasiahol do zápasu z lavičky Inzaghi a to hneď trojitým striedaním. Nevýrazného Džeka síce nahradil podobne stratený Correa, ale aspoň Dumfries a najmä Dimarco priniesli oživenie.
Hoci Inter herne dominoval, vyrovnavajúceho gólu sa dočkal až z penalty. To je škoda, keďže práve faul na Lautara Martineza dodal najviac vody na mlyn zaslepeným fanúšikom Bianconeri. Vypýtal si Lautaro faul? Nepochybne áno. Pridal k pádu kus teatrálneho predstavenia? Zrejme áno, juhoameričania to majú v krvi, však, Paulo Dybala? 😉 Bol tam kontakt obrancu, ktorý zabránil útočníkovi vystreliť na bránu? Jednoznačne áno. Pokutový kop to bol tak jednoznačný že ho okamžite hlásil český aj anglický komentátor a najmä hlavný rozhodca a to aj bez upozornenia VAR, ktorý situáciu už len skontroloval. Napriek tomu sa fanúšikovia klubu s históriou spojenou s gigantickou korupčnou kauzou, cítia poškodení. Ako podľa nich zvláda čínsky majiteľ Interu s nulovým vplyvom v Taliansku a finančnými problémami ovplyvňovať rozhodcov, to netuším.
Loptu si na biely bod postavil Hakan Calhanoglu, opäť ukázal nervy zo železa a s prispením žrde vymietol pavučiny v ľavom hornom rohu brány.
Zápas sa v riadnom hracom čase skončil nerozhodne, čo nebolo dobré pre pracujúci ľud ako aj pre samotných Nerazzurri, ktorí budú potrebovať sily na záverečné dva ligové súboje s nádejou na Scudetto.
Aj v predĺžení diktoval tempo najmä Inter a trest pre Juventus prišiel v podobe druhej penalty. Paradoxne práve pri strete dvoch holandských stopérov mal Valeri zlý výhľad a na faul de Ligta na de Vrija upozornil až videorozhodca. Hakan už v tej chvíli sedel na lavičke a tak zodpovednosť prevzal Ivan Perisic. Aj on mieril hore a nechytateľne (Náhoda? Nemyslím si.). Inter sa tak v 99.minúte opäť ujal vedenia a keď už o tri minúty neskôr ten istý hráč ďalšou výstavnou strelou nedal šancu Perinovi v bráne Juve, bolo o držiteľovi pohára rozhodnuté.
Hráčom zápasu bol jednoznačne Perisic, autor dvoch gólov, ktorý dominoval celej ľavej strane ihriska. V čierno-modrom drese potešila prakticky celá stredová formácia, za očakávaniami zaostal Handanovič, Darmian a vyslovene pohorel D'Ambrosio a celá útočná štvorica. Na opačnej strane si uznanie za svoj výkon zaslúžia Alex Sandro, kapitán Chiellini, solídny zápas odohral proti Interu opäť Rabiot aj útočná dvojica Vlahovič - Dybala. V negatívnom svetle vynikli najmä tragické výkony trojice Perin, Danilo a de Ligt.
Po Superpohári tak Inter zdolal Juventus aj v druhom finálovom predĺžení a ideálne sa tak naladil na záver ligovej sezóny, ktorú už nemá vo svojich rukách. Naopak, hegemón uplynulej dekády z Turína nezíska tento rok žiadnu trofej. Navyše po zápase ohlásila koniec v "zebrovanom" drese legenda zadných radov, Giorgio Chiellini.
2011-2021, jedno z najtemnejších období v histórií nášho milovaného klubu. Roky v ktorých sme nehrali ani Ligu Majstrov, v lige sme sa pohybovali bežne aj v stredných priečkách, v Európe sme mnohokrát vypadli už v skupine proti tímom ako Hapoel Beer Sheeva. Zažili sme mnoho ponížení a sklamaní, jedno sa však nikdy nezmenilo: láska nás tifosi k najkrajším farbám sveta. Napriek všetkému sme vždy stáli pri boku nášho tímu a hrdo nosili náš znak na hrudi. Pretože láska k Interu je večná a nič ju nedokáže zlomiť.
“Sú dní kedy byť Interistom je ľahké, dní kedy je to povinnosťou, a dní kedy byť Interistom je cťou.”
Takto zneli slová legendy Facchettiho, čo presne vystihuje nás Interistov.
Rok 2021 bol zlomový, po 11tich rokoch sme vrátili do modročierného Milána najcennejšiu trofej v Taliansku- Scudetto. Zastavili sme 9 ročnú nadvládu Juventusu. Vrátili sme sa tam kde patríme, všetci sme spoločne dostali Inter tam kde mu to najviac ‘sluší’. Všetci vieme čo sa po tej sezóne udialo, súperi dúfali že to bola len výnimka a že sa opäť vrátime na dno z predošlých rokov. Opak bol však pravdou, v tejto sezóne sme nazbierali ďalšie dva poháre a za 2 roky sme vyhrali všetko, čo talianský futbal ponúka. Inter sa opäť pohybuje v jeho prirodzenom habitáte, my môžeme opäť hrdo fandiť a zažívať slávu, ktorú si zaslúžime. Veríme, že je to stále len začiatok, a že v nasledujúcich rokoch budú trofeje len pribúdať a pribúdať.
Pripomíname, že sezóna ešte neskončila, a aj keď to vyzerá tak, že nám titul už utiekol, je pred nami ešte 180 minút, a futbal nás už mnohokrát naučil, že do poslednej minúty je možné úplne všetko.
Inter znovu slaví. Po zisku italského superpoháru porazil Juventus i podruhé po prodloužení a má 8.italský pohár ve své historii. Finále v Římě začal výborně a rychle se díky krásné brance Nicolo Barelly ujal vedení. Prvních třicet minut patřilo Interu, další branku však nevstřelil. Hra se postupně vyrovnávala, šok přišel na začátku druhé půle. Juventus během dvou minut otočil skóre a následně poctivě bránil. Inter začal tlačit až 20 minut před koncem. Díky proměněné penaltě Calhanoglua po faulu na Lautara zaslouženě vyrovnal. Prodloužení již patřilo pouze jemu. Ivan Perišič nerazzurri poslal do vedení po další penaltě. Skóre pak uzavřel výstavní střelou z halfvoleje. Inter porazil Juventus Turín 4-2. Bianconeri mít letos žádnou trofej nebudou, Inter má dvě a může snít ještě o třetí.
Je to tady! Finále Coppa Italia! Inter se v Římě utká se svým odvěkým soupeřem z Turína.
Nerazzurri naposledy italský pohár vyhráli v roce 2011. Juventus se radoval loni, kdy porazil Atalantu. Pro svěřence trenéra Allegriho je dnešek poslední možnost, jak v této sezoně získat nějakou trofej. Jednu z těchto možností ztratili právě s Interem v rámci Supercoppy v lednu. Před čtyřmi měsíci rozhodl o výhře a zisku trofeje na konci prodloužení Alexis Sanchez. I díky tomuto zápasu máme se Starou dámou lepší vzájemnou bilanci.
Interu se vrací po menším zranění Bastoni a Inzaghi by tak měl mít k dispozici kompletní kádr. Juventusu chybí zraněný Chiesa a kvůli kartám De Sciglio. Můžou se však vrátit uzdravení Locatelli a Pellegrini.
Pravděpodobné sestavy:
Juventus: Perin - Danilo, De Ligt, Chiellini, Alex Sandro - Zakaria, Rabiot - Cuadrado, Dybala, Bernardeschi - Vlahovic
Stadio Olimpico vidělo další strhující utkání, jak se na finále Coppa Italia sluší. Inter hned na začátku utkání dostal do vedení Barella, ale Juventus se po změně stran nadechl k velkému obratu. Ten ale ukázal i Inter a dvěma gólům Ivana Perišiće děkuje za trofej.
Juventus Football Club
FC Internazionale
58'
