Jméno Frank De Bleeckere bude na pranýři každé fotbalové diskuze. To ovšem nic nezmění na faktu, že se v Madridu postaví proti mnichovskému Bayernu Inter Milán. Italský mistr hrál většinu zápasu v deseti, přesto inkasoval pouze jedinkrát a po sedmatřiceti letech si zahraje o trofej nejprestižnější evropské soutěže.

Osmdesát minut bylo víceméně uspávajících. Po celý zápas měli domácí převahu, gólové příležitosti však nepřicházely. Až posledních deset minut přineslo neskutečné drama a dokonce i dvě branky do sítě hostů. Ta druhá, pro Barcelonu postup znamenající, však pro ruku Tourého uznaná nebyla. Pro Katalánce smolně byl rozhodčí asi jediným, kdo si osudného doteku všiml.

Od úvodních vteřin začala Barca intenzivně tlačit na pilu. A jako první ohrozil branku hostů už ve druhé minutě Pedro, který po kličce do vápna minul vzdálenější tyč. Hráči Interu si naopak od počátečního hvizdu chtěli dělat respekt, a tak nebylo nouze o standardní situace. Soupeři si nic nedarovali ani ve vápně. Ibrahimovič tak ještě před čtvrthodinkou hry musel měnit roztrhnutý dres, chvíli poté zase Messi odhodil Maicona až do reklamních bannerů.

Od obranné linie ofenzivně laděná Barcelona nevěděla, jak se dostat k nebezpečnějšímu zakončení, přestože italská defenzíva zdaleka nedosahovala očekávané preciznosti a domácí měli několikrát možnost pohotovou střelou snadno znepříjemnit život Césarovi. Nejvýraznějším symbolem byl nejspíše Xavi, který se nejdříve neodhodlal ke střele zpoza vápna a v další minutě zbytečně zpracovával balón na malém vápně.

Ve 23. minutě se tak musel do balónu opět opřít Pedro, který po centru Alvése překvapil Lucia s Maiconem střelou bez přípravy. Ta se však mezi tři tyče nevešla. Na celém zápasu pak nechala velkou kaňku 28. minuta. Motta se zbytečně snažil zbavit Busquetse rukou, který se po jeho doteku svalil jako po nejtvrdším boxerském úderu a přiměl rozhodčího k červené kartě pro bývalého hráče katalánského klubu. Ublížený Motta pak neudržel své emoce a další nonverbální komunikace s Busquetsem, jenž rozhodčí neviděl, bude mít nejspíše ještě dohru.

Brzy mohl převahy využít Messi, který ze své kopačky vyslal další skoro dokonalý technický pokus. Proti němu vykouzlil neuvěřitelný zákrok César a vytěsnil míč na rohový kop. Obdobně chvályhodný zákrok si připsal šest minut před koncem poločasu Samuel, ten se obětavě vrhl do střely Ibrahimoviče. Švédský útočník si mohl napravit chuť ještě před odchodem do šatny, když se ujal exekuce přímého kopu. Jen těsně pak minul levý horní roh branky Interu.

Po nástupu do druhé půle se už tak nezáživný fotbal stal ještě více jednostrannou záležitostí. Nepřetržité dobývání milánské svatyně však hosté vždy stačili zlikvidovat před hrozivější koncovkou. Hlavní příčinou byla neoriginálnost domácích před vápnem soupeře. Souhra Xaviho s Alvésem, popřípadě s Maxwellem, byla naprosto průhledná. Není tak divu, že se Messiho nečekaný průnik do vápna neobešel bez střetu na hranici pravidel.

Dalším faktorem ovlivňujícím neefektivnost obrovské převahy byl strach při střelbě ze střední vzdálenosti. I když svým ustupováním udělali hráči v bílém domácím prostor k nadějnému pokusu, dočkali se diváci jen další akci zpomalující přihrávky. Nekonečných sedmatřicet minut druhé půle bez jediného zajímavého pokusu protrhl až Bojan, který dostal parádní centr za obranu na malé vápno, ale hlavičkou branku o centimetry minul.

Dal tak předzvěst akci, která následovala jen pár momentů poté. Na hranici ofsajdu a možná kousek za ní si na přihrávku od Maxwella, počkal Piqué, který pak konečně předvedl něco nečekaného. S míčem se otočil kolem své osy, zbavil se tak brankáře i Cordóby a do prázdné branky skóroval bez jakýchkoliv problémů.

Brzy poté se ke střele z dvaadvaceti metrů odhodlal i Xavi, kterého bravurně vychytal César. Neskutečná věc se pak stala v druhé minutě nastavení. Yaya Touré byl zřejmě neprávem obviněn za hraní rukou, než si toho kdokoliv všiml, vsítil Bojan postupový gól. Doslova z vteřiny na vteřinu se tak emoce na Nou Campu zhroutily z absolutního blaha na dno. Inter si druhou branku již vstřelit nenechal a úpornou defenzívou dostal italský fotbal do finále Ligy mistrů.

Část textu převzata z www.eurofotbal.cz se souhlasem autora.