Nebyl to Mourinhův první zápas na San Siru od jeho návratu do Serie A. Nebyl to ani jeho první zápas proti Nerazzurri v této sezoně. Od svého odchodu v roce 2010 do Realu Madrid se však do Milána nikdy nevrátil. A dnes zde hrál poprvé proti svému bývalému klubu. Pro Josého Mourinha to měl být výjimečný večer a do jisté míry to byl večer, na který nikdy nezapomene. Jeho první zápas v roli soupeře Interu v Miláně však nedopadl podle jeho představ, neboť jeho Římané byli z italského poháru vyřazeni. Když po závěrečném hvizdu odcházel do tunelu, bylo v jeho očích vidět zklamání. Special One jen zvedl ruku, aby se ještě jednou rozloučil s fanoušky Interu, a pak rychle zmizel v šatně. Nikdo v černomodré polovině Milána nezapomněl na to, co tu Special One před více než deseti lety dokázal. Pět trofejí během dvou sezon, včetně legendárního treblu v sezoně 2009/10, a tolik emocí... Na hřišti i mimo něj. Fanoušci Interu ukazovali, že svou lásku ke svému bývalému trenérovi neztratili, na Mourinha nikdy, nikdy nezapomenou. Mourinha přivítal transparent, který ultras odhalili na Curva Nord: "Vítej zpátky doma, José," stálo na něm. Mourinho v předvečer zápasu neuspořádal předzápasovou tiskovou konferenci a dnes večer ani nesledoval rozcvičku týmu ze hřiště. Poprvé ho fanoušci Interu viděli "vrátit se domů", až když několik minut před začátkem zápasu vyšel z tunelu. Mourinho a Inzaghi následovali své hochy a podali si ruce u postranní čáry, zatímco fanoušci Interu vítali portugalského trenéra skandováním jeho jména. Simone si musel počkat nějakých dobrých 30 minut, než z Curva Nord uslyšel zpívat své jméno. Kdyby se dnes večer díval na fotbal nějaký neználek, myslel by si, že Mourinho je trenérem Nerazzurri a Inzaghi vede Řím, nikoli naopak. Ještě než se José posadil na lavičku, vyšel 59letý trenér ze svého technického prostoru a zamával fanouškům Interu. Jeho radost netrvala dlouho, protože bývalý římský útočník Edin Džeko po pouhých dvou minutách prolomil nerozhodný stav, když zužitkoval asistenci Ivana Perišiče z levé strany. Jeho hoši vypadali šokovaně a zmateně a stejný pocit sdílel i Mourinho, který se často otáčel, aby si promluvil se svým asistentem, a většinou se ptal: "Co to dělají?". Svůj tým na hřišti nepoznával. Římané v prvním poločase nedokázali soupeře ničím překvapit. Druhý poločas byl v podání Giallorossi o poznání odlišnější, protože si vytvořili několik dobrých příležitostí k vyrovnání. Nicméně Alexis Sanchez utkání ukončil naprostou bombou z 20 metrů do vzdálenějšího horního rohu. Znamenalo to konec Mourinhových nadějí na postup, ale také to znamenalo, že fanoušci Interu mohli pokračovat ve skandování jeho jména. Ten jim před cestou do tunelu rychle poděkoval. Mourinho se sem vrátí na zápas Serie A na konci dubna a už teď ví, že se mu dostane stejného přivítání. Bude však doufat v jiný výsledek.

Guayaquil, město v Ekvádoru známé také jako Perla Pacifiku, bylo výchozím bodem na cestu Felipeho Caiceda do světa. V průběhu let si na kufr nalepil spoustu samolepek: Švýcarsko, Anglie, Portugalsko, Španělsko, Rusko, Spojené arabské emiráty a Itálie. Felipeho příběh začal v roce 1988 ve čtvrti Guasmo. Guayaquil je dnes prosperující turistickou destinací, ale tehdy neměl příliš co nabídnout. Felipe hrál fotbal naboso v ulicích. Vzpomínku na toto těžké dětství mu připomíná tetování: slza. Připomínka obětí, které jeho rodiče přinášeli, a zároveň hrdost na soudržnou rodinu. Pomyslete na to, kolik dětí doufá, že se stane profesionálním fotbalistou, a kolik je cest, jak se k tomu dostat - anebo jak se jejich sen rozplyne. Felipe se pokusil tento sen uskutečnit, když mu bylo 15 let, a zúčastnil se fotbalové reality show: vyhrál ji a získal zkoušku v Boca Juniors. Pořad se jmenoval "Camino a la Gloria" (Cesta ke slávě). A jestliže je těžké dosáhnout slávy, cesta před ním je jistě dlouhá. Z rodného města do Basileje, z Ekvádoru do Švýcarska. Nový život s novými perspektivami, kde bylo všechno jinak. Felipe se stále hnal za svým snem, přestože se mu stýskalo po domově, a začal sbírat zkušenosti, některé zdařilejší než jiné: Felipe se vydal do Manchesteru City, Sportingu Lisabon, Malagy, Levante, Moskvy, kde ho čekala ruská zima a nová liga, do Spojených arabských emirátů, znovu do Španělska a nakonec do Itálie, kam přišel do Lazia. Caicedo si okamžitě dokázal získat srdce fanoušků Biancocelesti a nově definoval termín používaný pro popis gólů v posledních minutách: z "Cesariniho zóny" se stala "Caicedova zóna". Z jeho 33 gólů vstřelených v dresu Lazia jich šest padlo po 90. minutě, zatímco devět po 80. minutě. Vždy věří až do samotného konce. Ekvádorec zažil v dresu Lazia i několik úspěchů, které vedl Simone Inzaghi, včetně triumfu v Coppa Italia, v němž poslal Joaquína Correu do branky a zajistil tak trofej. Ve své kariéře vstřelil 22 mezinárodních gólů, včetně branky proti Brazílii v roce 2011, a je šestým nejlepším střelcem v historii ekvádorské reprezentace. Caicedův příchod rozšiřuje seznam zemí, které v Interu reprezentuje, o další. Je prvním Ekvádorcem v historii klubu, čímž se počet různých národností hráčů zvýšil na 50 - všichni z nich už alespoň jednou usedli na lavičku Interu v oficiálních zápasech. Je čas přidat si na kufr další samolepku, a to černo-modrou.

Felipe Caicedo byl při svém prvním rozhovoru pro Inter TV od svého příchodu do klubu plný nadšení, radosti a touhy zapojit se do práce se svými novými spoluhráči. Jak moc se těšíte na to, že se stanete hráčem Interu? "Jsem velmi nadšený. Chci tu být úspěšný. Především chci poděkovat trenérovi Inzaghimu, že se snažil udělat vše pro to, aby mě sem přivedl. Jsem potěšen a nemohu se dočkat, až začnu trénovat a hrát za Inter. Jsem opravdu hrdý na to, že mohu reprezentovat svou zemi a být prvním Ekvádorcem, který bude hrát za Inter. Jsem velmi šťastný a myslím, že se mi tu může dařit." Znovu se setkáte s Inzaghim, se kterým jste čtyři roky spolupracoval v Laziu. Jak moc se těšíte na další spolupráci s ním? A jak důležitý byl pro vaše rozhodnutí přestoupit do Interu? "Ano, pracoval jsem s ním čtyři roky v Laziu a teď se můžeme znovu spojit. Byl opravdu důležitý. Hned mě přesvědčil, abych se přidal. Takže jsem mu vděčný a nemůžu se dočkat, až pod ním zase začnu trénovat." Už jste mluvil s některým ze svých nových spoluhráčů? Řekl vám Joaquin Correa, co to znamená oblékat dres Interu? "Ano, mluvil jsem s Tucuem a on mi všechno vysvětlil. Už se nemůžu dočkat, až ho zase uvidím. V Laziu jsme byli tři roky spoluhráči. I on mi chybí. Jsem šťastný, že s ním mohu opět spolupracovat." Během svého působení v Laziu jste měl talent na střílení rozhodujících gólů v závěru utkání, šestkrát jste se trefil po 90. minutě. Podobný um si osvojil i Inter, který za poslední měsíc vyhrál tři zápasy v nastaveném čase. Zdá se, že jste na správném místě! "Doufejme, že ano. Člověk pracuje na tom, aby se mu takové věci dařily, ale když se mu podaří skórovat ještě předtím, je to ještě lepší!" Máš nějaký vzkaz pro fanoušky, kteří tě budou sledovat na San Siru? "Chtěl bych jim jen poděkovat. Už se nemůžu dočkat, až začneme. Forza Inter!"